Vede do školky v Březové velmi zatáčková a drncavá, úzká a rozbitá cesta. Taková ta cesta on návsi ke školce. Řekli byste, že ani nikam daleko nevede. Což jistě bývala pravda. Jenže tam co kdysi vesnice končila, dnes vyrostlo mnoho krásných velkých…

Hádají se děti u jídla. Řeší, kdo je velký a kdo je malý. Jejda, teď se ty dva starší spojili a drtí toho třetího, tříleťáka Tondu. Ten se chvíli rozhlíží, kouká na ně i na miminko Pavlíka, který je zas o dost menší než on... A pak statečně prohlásí…

Zaujala mě dnešní přednáška. Učili jsme se, jak umění a poznání primitivních kmenů a pračlověků vlastně není o nic primitěvnější než to dnešní. Jde jaksi paralelně a má své hodnoty i nedostatky, stejně jak to naše. Učíme se, že stejně tak projev…

Přemýšlím, kdy konečně pochopím, že Bůh není obchodník, který se uplácí modlitbou... ....Pane, tak já děkuju, že je dnes čtení o pokoji, to mi určitě vyjde pokojná hodina ve škole. Děti se budou mít rády a já je budu mít ráda a pokoj zaplaví každý…

Věřte, nebo nevěřte, moje hodiny v kuchyni po změně času nechtěli chodit. Zpožďovaly se a nedržely rytmus. Tak jsem je sundala ze stěny, protože zpoždění se nekonstantně měnilo a já se podle nich nemohla řídit ani orientačně. Tak zůstaly přes noc…

Stalo se, že jsem otevřela kalendář a na červnový stránce hned mi padl zrak na citát, kterým se ona stránka honosí, a prostě se mě strašně týká...a třeba ho někdo z vás taky potřebuje, i když nemá ten kalendář, tak proto ho sem píšu a předávám...…

Když mi vyjde čas, vezmu prostě kabát a šálu a čepici a růženec a seběhnu dolu k řece, podél řeky jdu po loukách k soutoku s potokem a pak zpátky polní cestou domů. Dneska jsem vyšla až po šestý večer a s ubývajícím sluníčkem přibývalo šero. No, ono…