úsměv stojí míň jak elektrický proud a dává více světla:-)

Řešení...

24. 2. 2024 21:34
Rubrika: co slyší mámy

Vede od našeho domu k babičce velmi úzká pěšinka zaříznutá do prudkého kopce. Jako děti z města nepadají pod auta, tak ty moje děti nepadají ze svahů, protože na nich vyrostly.

 

A na obrázku jde Pavlík s Liduškou a vezou malý, velice rozviklaný kočárek a jdou na návštěvu. V tom kočárku jede vedle medvídka v šatičkách i Pavlův dinosaur. Jdu za nimi. A vidím jak jdou čím dál rychleji. Kdo bude první! Ach jo! Do háje, je tohle důvod k soutěžení? Být alespoň o krok vepředu?

A tak říkám ty dospělé rady. Zpomalte přece. Vždyť o nic nejde, přece. Nestrkejte se! Vystřídejte se! Vzpamatujte se!! Kamarádějte se, přece!!!!! A kočárek jede čím dál rychleji, jednou po pravých kolečkách, pak po levých. A v každém z dětí roste naštvanost. Nespokojenost. Rychlost. Zlost.

 

A ve mě taky, spolu s bezmocí.

 

Najednou jsem si vzpoměla na rozhovor s knězem. Říkal, jak seděl u paní, u nemocné paní. Ulehla a nemohla vstát. A velice se zlobila na jednu událost v rodině. Kolik hodin povídali, až pak ten kněz pozval v modlitbě archanděla Michaela. Prosil o pomoc v té zlosti. A je pravda, že ta žena pak mohla vstát. Uzdravená.

 

Jistě, to je velmi vážné a svaté. Ale kdo rozhoduje, kam archanděla Michaela zvát? Má snad čas řešit dětskou šťouchanici s panenkovským kočárkem? Tak mu tiše říkám, přijď, kdybys snad mohl. Kdyby Ti snad zbyl čas i když je svět v daleko horší šťouchanici. Ztichla jsem. 

 

A nechápala. Kočárek začal zpomalovat. A u branky Pavlík laskavě otevřel a podržel dveře. Liduška ladně projela. Dorazili k babičce úplně v míru.

Pro mě byl tento zážitek velmi důležitý. Je možné, aby to bylo tak jednoduché? Je. Jistěže je. Jak moc se liší naše manželské dohady od toho soupeření na pěšince? Každý to vidí, kvůli jaké nepochopitelnosti se hádáme. Říkají ty dospělé rady. Vždyť o nic nejde, přece. Nestrkejte se! Vystřídejte se! Vzpamatujte se!! Kamarádějte se, přece!!!!! 

 

Ale zlost je to přes co není vidět, ani slyšet. 

 

Kéž by mé srdce nikdy nezapomnělo, že mám otevřené dveře, pozvat toho zářivého pomocníka s mečem. Že jeho žebříček důležitosti nijak nesouvisí s tím naším. Amen.

Zobrazeno 81×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio