úsměv stojí míň jak elektrický proud a dává více světla:-)

neboj se

12. 2. 2009 22:09
Rubrika: uvaha

Když mi vyjde čas, vezmu prostě kabát a šálu a čepici a růženec a seběhnu dolu k řece, podél řeky jdu po loukách k soutoku s potokem a pak zpátky polní cestou domů.

Dneska jsem vyšla až po šestý večer a s ubývajícím sluníčkem přibývalo šero. No, ono je to tak správně, jen já se venku potmě trochu bojím. 

V jednom místě vede cesta dokopce, jsou tam hluboce vyjetý koleje a kameny a kolem je hustý trnčí a hloží. Hlavou se mi prohání představy, co všecko by z toho roští mohlo vyskočit...

Přišel mi tam dneska na mysl kousek žalmu...I kdybys šla temnotou rokle, Lído, tak se nemusíš bát, vždyť Já jsm s tebou. Byla jsem za to ráda, ale bála jsem se tam stejně.

Asi že ten citát je myšlený jako do průběhu života, jako třeba když je zkouškový nebo něco těžkýho doma, nebo ve vztazích...to bude jen jako podobenství, říkala jsem si, to použiju jindy, a bála se toho křoví dál.

Hm, ale ono je to jinak.

Ty nechápavá! Zaznělo mi v uších. Říkáte, že milujete Boha a přitom nenávidíte svého bratra...copak můžete milovat Boha, kterého nevidíte, když nedokážete milovat ani člověka, kterého vidíte?

Tedy, copak můžeš s tím žalmem obstát v situaci, kterou nevidíš, když ho odmítneš, nepochopíš, neuchopíš ve chvíli, kdy jdeš opravu jen kouskem šera...

Tak jsem pochopila zas veliký kus...

A prosím o víc víry, do slov, který mám naučený...

Za zatáčkou se otevřel pohled do polí, zalitý ještě zbytkem paprsků usínajícího slunce.  Děkuju za tu krásu!

 

 

 

 

 

 

Zobrazeno 948×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio