Cestou z vlaku jsem si koupila v igelitovém sáčku dva citróny, páč se léčím z rýmy.
Cesta domu je pak dlouhá a dokopce a jak držím v ruce sáček, ruka si z dlouhé chvíle dělá co chce, a najednou vidím, že je na něm uzel jak hrom! Říkám si, Lído, kdo se s tím pak má rozvazovat!
O pár kroků dál zas vidím, že citrony místo v zavázaném pytlíku se mi kutálí pod nohama, že sáček nemá dno!
A proto to sem píšu, protože pak jsem použila uzel, který byl nahoře navíc, místo potrhaného dna, které dole chybělo, a šťastně donesla citrony domů:-)
A mám radost z maličkosti:-)
Možná to chce mít otevřený oči, a trpělivě a s důvěrou čekat na správný čas, kdy lze pochopit, k čemu jsou dobrý i jiný uzly, uzly v životě a na životě a tak...
dík, moc hezký
Liduš, děkuju za krasný příspěvek....
.. pekne aj ten obrazek ;)
mega :D liduš, nechceš vydat ilustrovanou knížku??? myslím, že bys na to měla dostatek materiálu :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.