Barbora

Konečně začalo zase zářící září:-) Stačí se nebát větru a ráno věřit, že se mlha rozplyne a pak jen vyrazit ven a kochat se barevným listím, no prostě celým tím největšm a nejkrásnějším chrámem, totiž přírodou..
    Mám tu výhodu, že jsem se přestehovala na nové místo, kousek od lesa, od trati, od zatopeného lomu, od lesů plných zarostlých bunkrů a tak...stále mohu žasnout :-o
    Z vyprávění jsem se dozvěděla o Svaté Barboře, poutním kostelu. Kdysi kolem stála vesnice, dokonce i škola, a z dáli přicházeli jistě spousty poutníků...Teď čas od času projede kolem auto,nebo zastaví houbaři. Tak jsem ráda,že jsem tam došla pozdravit Marii:-)
    Přeju všem krásné září...a oči otevřené prožasnutí!