vzhůru nohama

Cestou z vlaku jsem si koupila v igelitovém sáčku dva citróny, páč se léčím z rýmy.

Cesta domu je pak dlouhá a dokopce a jak držím v ruce sáček, ruka si z dlouhé chvíle dělá co chce, a najednou vidím, že je na něm uzel jak hrom! Říkám si, Lído, kdo se s tím pak má rozvazovat!

O pár kroků dál zas vidím, že citrony místo v zavázaném pytlíku se mi kutálí pod nohama, že sáček nemá dno! 

A proto to sem píšu, protože pak jsem použila uzel, který byl nahoře navíc, místo potrhaného dna, které dole chybělo, a šťastně donesla citrony domů:-)

A mám radost z maličkosti:-)

Možná to chce mít otevřený oči, a trpělivě a s důvěrou čekat na správný čas, kdy lze pochopit, k čemu jsou dobrý i jiný uzly, uzly v životě a na životě a tak...