Jako po zimě nohy neběhají jak běhaly, tak ani ruka nedrží štětec. Zahájila jsem rozcvičku a posílám pár hnědých čar a zelených teček.
Mám ráda chvíle spočinutí, prostě sedět na tom jednom místě, dokud není papír plnej:-) Za chvilku se rozežbluňkají žáby a poplašně proletělí pár lednáčků. Mám čas vyslechnout celou kosovu písničku, kterou si vyzpívá svoje místo...a tak.
Tak jako řeka něžně plyne,
kéž má duše v Tobě Pane spočine,
kéž odráží krásu Tvého stvoření,
jak hladina stromy podél ní.
Nedávno jsem prožíval podobné zkušenosti. Já jsem si z těch několika chvil spočinutí ale odnesl černobílé fotografie ze starého dřevěného fotoaparátu.
Vše je stejné, a přece jiné...
to je nádhera! děkuju...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.