očima štětce

úsměv stojí míň jak elektrický proud a dává více světla:-)

O brblání

16. 12. 2008 23:15

Včera se mi stala nepříjemná věc.

Mám strašně práce, no za to si můžu dost sama, ale protože jsem v presu, moc moc nesnáším, když někdo plácá můj čas. No konkrétně máme tříhodinový semináře z prvouky a ten pan učitel sice napsal spoustu učebnic, ale já se s jeho stylem výuky nedokážu smířit. Asi půl hodiny strávil zapisováním zápočtů do pěti indexů, protože měl spoustu řečí kolem fotek a sebe sama...

Potom začal velmi pomalu škrtat a přidávat slova do seznamu otázek ke zkoušce. No prosím vás, to nemohl rovnou napsat správně? Proč nám rozdal kostru, která není spojená obratlema?

Vnímám to jako velikou tíži téhle doby, že v rámci dodržení časového termínu se věci dělají tolik nepořádně a polovičatě!!!!!!!!!

Slyšela jsem zajímavé přirovnání. Jak byste se cítili v letadle, kdyby vám řekli, že opravář ho opravil tak na trojku?

Tak já jsem normálně potichu z tý prvouky utekla! Měla jsem hlad a byla fakt nešťastná, že na pedagogický fakultě může učit takový neučitela a ještě k tomu s titulama!

Šla jsem si koupit rohlík. A brblala přitom na nespravedlnost a svoje neštěstí.

A to je právě to. Viděla jsem zase jen sebe, jako chudáka na prvouce a zapomněla se rozhlídnout. A dneska mi vyprávěli dva žáčkové z vesnice, že mě v Plzni viděli! Ptali se, kam zmizela ta usměvavá učitelka, co se jenom mohlo stát?

Taky se ptám, sebe....

Ale je mi z toho jasný, chci hledat a vidět, že i na cestě pro rohlík je z čeho mít radost...nebo minimálně a každopádně vždycky cestou potkám někoho, kdo si všimne, jestli náhodou zbytečně nebrblám:-)