Chtěla bych do těchto řádků nějak zahrnout poklonu a díky všem, kdo připravili dnešní setkání plzeňské diecéze v kláštru Teplá...Jsem plná a jsem ráda!
Ačkoli si myslím, že v kreslení postaviček jsem docela zručná, neuměla jsem si s takovým davem na papíře poradit...
Tak si prosím zapněte přestavivost...a vidíte místo plné lidí všech věků, miminka, školkáčky i školáčky, pány kluky a krásné slečny, kněze, sestry, tatínky a maminky, babičky a dědečky a to si pište, že i prababičky přijely!
To bylo krásný!
Já jsem to potřebovala tady zažít, že nás je hodně. Jsem vděčná, že ráno nebylo dost chleba a museli jsme přikoupit, jsem vděčná, že nestačily hostie při mši, že jsem celou mši stála div ne na jedné noze... Lidičky, vždyť mě zas před pár dny začalo připadat, že jsem ve víře sama...
Říkal to jednou jeden pastor. Že víra se chová podobně jako oheň. Že když je pohromadě víc klacků, tak se uprostřed vytvoří žár, ten sálá teplo, ten je jistotou proti vyhasnutí...Říkal, že když se klacek z hromady odkutálí, chvíli ještě hoří, ale nemá jak se ubránit větru...i vánek ho sfoukne.
Taky díky moc za hromadu.
Hořím.
Držme prosím spolu.
Fouká tu vítr, ne jenom vánek...
Také to je v plzeňské diecézi... Někdy těžké, protože si připadáš na víru sama, ale někdy zas nepředstavitelně krásné, když pocítíš společenství :) Jak já mám tu naši diecézi ráda :)
Teda, gratulace.Jen si myslím, že je lepší mít hostií dostatek.
Liduško, díky za krásná slova:)
Díky:-)
jejku, Lidusko, máš recht :) a ten obrázek je nádherný...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.