Prostě pštros, když se bojí či cítí nebezpečí, strčí hlavu do písku.
Mě to už jako malé připadalo divný, že se tím přece neuchrání, že i když on nic nevidí, sám vidět je a to velmi zřetelně! No chápete to, takový divný způsob?!
Zrovna jsem usínala nad učením, když mě to napadlo...Abyste lépe chápali, hned vedle stolu mám postel, a tak já tam zalezla do těch načechranejch peřin a už jsem zavřela oči a myšlenky se rozeběhly do všech směrů...a jak mně bylo krásně:-)
Když v tom ta jedna myšlenka přistála u pštrosa, a já zjistila, že jak tam ležím, mám hlavu v písku jako čistokrevnej pštros! A že jsem stejnětak včera místo písku strčila hlavu do netu a probrouzdala pár hodin a tak...
Tak já jdu zas něco dělat:-) večer je až za dlouho. Jen jsem vám to chtěla napsat:-)
fajny článek :D ty jsi opravdu dost originální osůbka! :D
No ona celá ta úvaha je založená, na citátu, který nemám moc ráda, že totiž
...co oči nevidí, to srdce nebolí...
a zdá se mi, že já zavírám oči před spoustou věcí, strkám hlavu do toho "písku", abych nemusela odpovídat srdci, nebo Bohu...a tak:-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.